close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cleo -krásné hříbátku s youtube

10. března 2010 v 17:42 |  youtube hříbátka
nádhernej porod
trenink
4 měsíce
vyjížďka

 

Etické zásady přítele koní

9. ledna 2010 v 20:02 |  přítel
  • Kdokoliv se zabývá koněm, přebírá odpovědnost za toto živé stvoření, které mu bylo svěřeno.
  • Držení koně se musí přizpůsobovat jeho přirozeným potřebám.
  • Tělesné a duševní zdraví koně je ze všeho nejdůležitejší, bez ohledu na to, k čemu je používán
  • Každého koně je třeba ctít, bez ohledu na plemeno, stáří, pohlaví nebo použití do chovu, k volnému času nebo sportu.
  • Znalosti dějin koně, jeho požadavků a znalosti o zacházení s ním představují kulturní a historické bohatství, které je třeba opatrovat a předávat dalším generacím.
  • Zacházení s koněm formuje osobnost, zejména mladých lidí. Tneto význam koně je třeba mít na paměti a podporovat.
  • Člověk, který používá koně ke sportu, se má společně s koněm, který mu byl svěřen, vzdělávat. Cílem vzdělání je dosažení co nejlepší harmonie mezi člověkem a koněm.
  • Použití koně ve výkonnostním sportu stejně jako ve všeobecně jezdeckém, vozatajském sportu nebo voltiži se musí orientovat na nadání koně, jeho schopnosti výkonu a ochotu. Je třeba odmítat zvyšování výkonnosti koně medikamenty nebo jinými nevhodnými zásahy člověka.
  • Odpovědnost člověka za svěřeného koně se týký i sklonku života koně. S touto odpovědností se musí člověk ve prospěch koně vyrovnat.

Pravidla pro práci na jízdárně

9. ledna 2010 v 19:59 |  sport
Pravidla při práci na jízdárně umožní jezdit a trénovat více jezdcům zároveň, aniž by si jakkoli překáželi, nebo se navzájem rušili. Každý jezdec musí znát tato pravidla:
  • Při vstupu na jízdárnu nebo při otevírání dveří musí dát o sobě vstupující vědět zavoláním "Uvolnit dveře". Než vstoupí, musí počkat na odpověď jezdců, kteří jsou už na jízdárně, "Dveře jsou volné", aby mohl otevřít bez nebezpečí úrazu.
  • Nasedání a sesedání stejně jako zastavení k dotažení podbřišníku nebo jiné podobné úkony se provádí vždy uprostřed kruhů nebo na středové čáře (spojnice písmen A a C).
  • Jezdec musí udržovat minimální vzdálenost 3 kroky (tj. 2,5 metru) mezi koňmi, a to do všech směrů.
  • Krokující nebo odpočívající jezdci nechávají klusajícím nebo cválajícím volnou stopu na stěně jízdárny (pracovní linii). Krokovat nebo stát mohou teprve na druhé stopě.
  • Jezdec na kruhu dává jezdci na stěně přednost - "celá jízdárna" má přednost před "velkým kruhem".
  • Jezdí-li se na jízdárně současně na obě ruce, jezdci jedoucímu na levou ruku náleží stopa.
  • Jezdí-li se na jednu ruku a je velena změna směru, náleží stopa těm, kteří už změnu provedli. Jezdci, kteří změnu směru teprve provádějí, se vyhýbají dovnitř jízdárny.
  • Lonžovat koně na jízdárně se smí jen se souhlasem všech ostatních jezců. Během výuky jízdy na koní se však lonžovat nemá, obzvlášť ne tehdy, jsou-li na jízdárně trénováni více než tři jezdci.
  • Překážky nebo jejich části se mají skladovat mimo jízdárnu nebo drezurní obdélník, pokud se právě nepoužívají ke gymnastice při výcviku. Zůstanou-li však výjimečně na jízdárně, musí se postavit do středu.
 


Pravidla pro práci v terénu

9. ledna 2010 v 19:57 |  sport
Ježdění v přírodě je důležitou součástí základního výcviku. Jeho předpokladem je kromě jezdcovy jistoty v sedle také ovládání pravidel chování v terénu. Jakožto host v přírodě se musí jezdec chovat tak, aby si nezískal odpůrce, ale jen přátelo. Jen málokdo má to štěstí, že mezi jeho stájí a vytouženou přírodou není rušná silnice. Ve vlastním zájmu se musí každý snažit snížit na co nejmenší míru veškerá rizika, která jsou s vyjížďkami do terénu spojená. Koně, na kterých jedou do terénu méně zkušení jezdci, musí mít denně zajištěný dostatečný pohyb a musí být zvyklí na provoz na silnici, aby nedocházelo k nehodám. Abychom se vyvarovali zbytečného napětí a nemuseli venku dotahovat sedla, je dobré, uvolní-li se koně na jízdárně. Jezdec musí mít bezpečnou tří nebo čtyřbodovou přilbu, na nohou pak jezdecké boty, nebo alespoň "chapsy". Sedlo a uzdečka se z bezpečnostích důvodů musí před každou vyjížďkou důkladně prohlédnout.
Nezkušení jezdci by do terénu nikdy němeli jezdit sami. Doprovod zkušené osoby je v každém případě nezbytný. Na betonových nebo asfaltových cestách by se mělo jezdit jen krokem - šetříme tím koním nohy a zabráníme možnému uklouznutí. Abychom se vyvarovali nepříjemností, musíme se vyhýbat příkopům, náspům, stezkám pro chodce a cyklisty a turistickým stezkám, v dešti bychom neměli jezdit po rozměklých cestách nebo po náledí. Tempo musíme volit podle momentální situacce a terénních podmínek. Míjíme-li chodce, cylisty, jiné jezdce nebo vozidla, musíme přejít do kroku. Tempo volíme všeobecně podle jakosti cesty, povětrnostních podmínek, přehlednosti terénu, stupně výcviku jezdce a stupně výcviku koně.
Způsobí-li jezdec v terénu škodu, oznámí to neprodleně majiteli pozemku. Po jízdě ve skupině je nutné umět se mezi sebou rychle a jasně domluvit. První jezdec skupiny dává rukou pokyny, které pak následující jezdec předá dál. Poslední jezdec předává tato znamení ostatním účastníkům dopravního provozu (na delší dobu zvednout ruku znamená přejít do kroku, několikrát krátce zvednutá ruka znamená vykročit, naklusat nebo nacválat, změna směru na otevřené cestě se oznamuje upažením levé nebo pravé paže).
Pokud je cesta dostatečně široká a provoz na ní ojedinělý, mohou jet vedle sebe dva jezdci. Musí však mezi sebou udržovat mezeru cca 2 - 3 kroky. Nacválat můžeme až po několika klusových a krokových reprízách, kdy se koně dostatečně uvolní.

Zlatá pravidla:

  • do terénu by měli jezdit jen jezdci, kteří jsou schopni samostatně uvést koně
  • ne vyjížďky by se mělo jezdit ve skupině nejméně 2 - 3 jezdců (např. z důvodu pomoci při úrazu) za doprovodu trenéra nebo cvičitele, případně zkušeného zodpovědného jezdce
  • zkušený jezdec jede první, ve větších skupinách jsou na prvé a poslední pozici zkušení jezdci, mezi nimi ostatní
  • obtížnost vyjížďky se řídí podle úrovně nejslabšího jezdce ve skupině
  • jezdci by měli jezdit ve skupině za sebou v rozestupech cca 3 - 4 m
  • pro koně volíme vhodný terén, neklušeme a necváláme po tvrdém terénu
  • na vyjížďkách jezdíme v lehkém klusu, nikoliv v plném sedu a nohy při vysedání měníme po 200 - 300 metrech, ve cvalu jezdíme v stehnovém sedu
  • během jízdy v terénu dodržujeme správný sed a vedení koně - na vyjížďkách mají jezdci sklon ke značně ležérnímu způsobu jízdy
  • na vyjížďky volíme vhodné oblečení - pohodlné jezdecké
  • na vyjížďkách nekřičíme, neplašíme ptactvo a zvěř, jezdíme ohleduplně k ostatním jezdcům, k přírodě i ke kolemjdoucím
  • v terénu koni usnadňujeme překonávání přírodních nerovností - při stoupání se předkláníme, při sestupu se zakláníme, avšak v podstatě sed jezdce zůstává za všech okolností kolmý k zemskému středu
  • na silnici jezdíme vpravo, ve tmě řádně označeni odrazkou a světlem
  • prvních a posledních 10 - 15 minut vyjížďky krokujeme

sport

9. ledna 2010 v 19:53 |  sport
Asi nejžádanejsi oblast Vašeho zájmu, které jsem se doposud věnovala velmi málo. Důvodem byla moje prvořadá snaha o zpracováni plemen koní a taky oblast která mě velmi baví - Galerie velikánů, tedy příběhy slavných koní...
Nyní se už budu věnovat všem sekcím více méně rovnoměrně, i když ta plemena budou prozatím asi mírně převažovat. V sekci Sport najdete v budoucnu vše, co se týká jezdectví a dostihového sportu. Od zkoušek základního výcviku přes výstroj koně a jezdce přes druhý parkurových překážek, drezuru, drezurni úlohy až po nejznámější světová závodiště.
Rozhodně tady nenajdete informace typu co snídal Aleš Opatrný, ani výsledky závodů. To by bylo myslím docela zbytečné, protože o tomto si můžete přečíst dalo by se říct všude jinde (Equichannel, ČJF...). Já si dávám na těchto stránkách spíš věnovat se koni jako živému tvorovi a ne jako tělocvičnímu nářadí. A bohužel často se vídá, že jezdci ke koni už nepřistupují jako k partnerovi, ale jako k nástroji pro dosažení své slávy a úspěchu. Z toho mě někdy mrazí v zádech.
Nicméně ježdění ke koním neodmyslitelně patří a nebudeme si nic nalhávat, je hlavním cílem našeho snaženi se. Koho by bavilo jenom kydat hnůj a krmit, když by se nemohl na koni svézt, nebo si zajezdit?
Já bych si přála, aby i tato sekce přispěla ke správnému pochopení smyslu jezdecví a vztahu ke koni. To znamená, abychom se všichni chovali ke koním jako k živým tvorům ať už se jedná o chladnokrevníky, rekreační koně, nebo špičkové závodní koně. Proto hned prvních pár článků je spíš takových všeobecných, až nudných. Ale po jejich přečtení si uvědomíte, že jsou vlastně strašně důležité a strašně pravdivé...
Osobně jsem se v ježdení nikdy nedostala na špičkovou úroveň, ale za těch X let svého soužití s koňmi jsem se naučila, že při jízdě na koni je nejdůležitější jezdit s citem a s trpělivostí. "Siloví" jezdci sice dokážou, že kůň dělá co chtějí, ale stojí to spíš za nic, než moc. Vždy je třeba si uvědomit, že když kůň něco neudělá tak jak chceme, je vždy chyba v nás. Buď jsme pobídku dali špatně, nebo kůň ještě není tak zralý, aby pochopil naše požadavky.





báseň

9. ledna 2010 v 9:13 |  koňské básničky

Když se narodil, tak do chvilky už na svých dlouhých nohách stál,
do hodinky už matku předbíhal,
po pár dnech už bylo na něm znát,
že pocit vítězství, kupředu ho bude hnát.

Jak rostl, sílil, vítězil,
žlab plný měl a přátelství,
tu péči ze všech nejlepší
a měl se jako král.

Po roce však tep a špatný stav,
dala nemoc o sobě znát,
po pokusech zachránit ta jeho vítězství,
špatný stav ukončil jeho přátelství.

Pak z rukou handlířů,
dobu putoval,
až z hodného koně,
velmi zlý se stal.

Za pár korun zachráněn byl,
z rukou překupníků,
a s mladou holčinou,
zas znova životem, učil se jít.

Kopyta koní, zvířený prach,
lidský hlas a lásku,
chvilku mu dalo,
než naučil se zas znát.

Dnes už je z dívky žena,
z koně zas šampión,
nemoc i zloba už pasé jsou,
vždyť chtěl jen lásku a té dostal víc než dost.

Na náhrobku mu jednou bude stát,
že zvítězil nad zlobou tisíckrát
a v srdcích zůstane jeho dech,
že nešlo jen o ta vítězství.

Kam dál